Endokanabinoidní systém

Pro pochopení působení kanabinoidů a dalších látek obsažených v konopí na lidský organismus je nutné mít alespoň základní znalosti fungování takzvaného endokanabinoidního systému. Jedná se o receptorovou soustavu, která se nachází prakticky v celém těle a která se vyvíjí již stovky milionů let. Jejím cílem je udržovat v těle rovnováhu neboli homeostázi a k tomu mohou přispívat právě i kanabinoidy, které s tímto systémem interagují.

Jak funguje

Termín endokanabinoidní systém označuje kromě signálních molekul (tedy tělu vlastních kanabinoidů, jimž říkáme endokanabinoidy) také všechny druhy receptorů, se nimiž endokanabinoidy interagují (vedle nejznámějších CB1 a CB2 jde dále třeba o GPR55, TRVP1 a mnoho dalších). Dále také enzymy, které stojí za vznikem či rozkladem endokanabinoidů, a taktéž proteiny zodpovídající za přesun endokanabinoidů.
Celá velmi komplexní receptorová soustava hraje hlavní roli v dlouhé řadě základních procesů, a to včetně vnímání bolesti, zánětlivosti, produkci nových neuronů, ovlivňování apetitu, metabolismu, pohyblivosti střev, spánku, vlivu stresu a emocí a v neposlední řadě i rozvoje různých závislostí.
Jak jsme uvedli, primárním cílem endokanabinoidního systému je udržování rovnovážného stavu neboli homeostázy, přičemž pokud je tento sytém hyperaktivní nebo naopak jeho aktivita potlačena, může to vést k rozvoji celé řady zdravotních problémů. Například nadměrná aktivita může mít vliv na projevy roztroušené sklerózy, Parkinsonovy či Alzheimerovy choroby nebo epilepsie.
Co se týče například kardiovaskulární soustavy, endokanabinoidní systém je zásadní nejen pro její fyziologické fungování, ale i v patologii souvisejících nemocí. Má velký vliv třeba na regulaci krevního tlaku. Dále hraje tento systém zásadní roli při regulaci aktivity trávicí soustavy, zejména pokud jde o vyprazdňování. Kromě toho řeší regulaci sytosti, hladiny cukru v krvi a příjem tuků. Takto bychom mohli pokračovat velmi dlouho.

Co jsou endokanabinoidy

Na konci osmdesátých let minulého století byl v mozku savců objeven specifický receptor, na který se vázal známý psychoaktivní kanabinoid THC. Tento receptor by proto pojmenován jako kanabinoidní receptor 1, odtud zkratka CB1. Netrvalo dlouho a byl identifikován další typ – CB2, který se nachází ponejvíce v imunitním systému. Z toho vyšel předpoklad, že když si organismus sám vyrábí tyto kanabinoidní receptory, měl taktéž sám produkovat i nějaké látky, které se na tyto receptory budou vázat.

V roce 1992 byla tato teorie potvrzena, a to když tým vědců na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě objevil a izoloval látku, kterou nazval anandamid (ze sanskrtu – molekula blaženosti). Jedním z hlavních členů tohoto týmu byl světově uznávaný chemik z Olomouce Lumír Hanuš. Dalším známým endokanabinoidem je 2-AG neboli 2-arachidonoylglycerol. I ten byl izolován týmem, v němž hrál hlavní roli Lumír Hanuš, a to v roce 1995.

Endokanabinoidy mají podobnou strukturu jako nejvýznamnější prozánětlivé molekuly v lidském těle – prostaglandiny. Jsou také stejného původu, tělo si je produkuje v případě potřeby přeměnou mastných kyselin získaných odštěpením z buněčných membrán. Endokanabinoidy jako takové si tělo nikde neskladuje, proto je najdeme v tkáních ve velmi nízkých koncentracích. Co se týče receptorů, byly postupně objevovány další skupiny jako TRPV1, TRPV2, GPR119, GPR55 nebo GPR18 a další.

Jak do toho zapadá konopí

Dlouho se mělo za to, že kanabinoidy, tedy především THC, reagují s kanabinoidními receptory tak, že do nich zapadnou jako klíče do zámku a tím je aktivují. To platí do značné míry právě u THC, nicméně například CBD interaguje s endokanabinoidním systémem podle vědeckých závěrů z posledních let pomocí poměrně dlouhé řady různorodých a komplikovaných mechanismů, mezi které nemusí ani nutně patřit aktivace receptorů.

Velmi stručně jde o to, že receptor je proteinová molekula s komplexní trojrozměrnou strukturou. Ve chvíli, kdy se nějaká menší molekula vhodného tvaru spojí s určitým místem, zapadne do něj jako klíč do zámku a buď ho „odemkne“ zcela (úplný agonista), neúplně (částečný agonista), anebo ho naopak zablokuje ho (antagonista). Pak je tu možnost, že se přichytí na jiné místo, zjednodušeně řečeno ze strany, čímž způsobí, že klíč zapadne do zámku buď snadněji, nebo obtížněji. Tím pádem se jedná o pozitivní nebo negativní alosterický modifikátor.

Zatím se s jistotou neví, která z těchto možností se projeví ve chvíli, kdy CBD přijde do styku s receptory CB1 a CB2. V případě CB1 se hovoří s největší pravděpodobností o negativní alosterické modifikaci. To by zároveň mohlo vysvětlovat, proč je CBD schopno mírnit psychotropní efekty THC. Co se týče možné interakce kanabidiolu a receptoru CB2, ta je dodnes nejasná. Dříve se o CBD hovořilo jako o jednoznačném aktivátoru CB2 a tím se vysvětlovalo i jeho výrazné protizánětlivé působení. Mezitím ale proběhlo několik in vitro výzkumů a ty ukázaly, že aktivace CB2 neprobíhá. Namísto toho identifikovaly tyto studie negativní alosterickou nebo dokonce antagonistickou aktivitu.

Jal vidno přesné mechanismy působení kanabinoidů na endokanabinoidní systém jsou stále předmětem intenzivního vědeckého zájmu, nicméně vzájemná provázanost látek obsažených v konopí a nejdůležitější receptorové soustavy v lidském těle je dnes již nezpochybnitelná.